Příběh Jirky: když zdraví neslouží

Jirka byl od mládí veliký sportovec. Hrál fotbal, hokej, pravidelně běhal, jezdil na kole. Sport k jeho životu patřil, až jednou se vše začalo měnit. Jirka najednou nemohl sportovat, jak byl zvyklý. Zdravotní problémy ho donutily zůstat doma a dokonce ho na nějaký čas i připoutaly na lůžko. Jirka, zvyklý být venku a neustále se hýbat, to nesl těžce. Přidaly se proto i psychické problémy. Zdraví přestalo Jirkovi sloužit a naděje byla v nedohlednu. „V takových situacích, kdy se člověk topí, se chytá i stébla,“ říká Jirka.

Několikaměsíční zdravotní potíže vyústily v to, že Jirka přibral asi dvacet kilo. Byl těžký, nemohl se unést, začaly ho bolet klouby. A to ještě zdaleka nebyl všem potížím konec. Jirku potkal vážný infarkt, prodělal operaci srdce. Předtím ho sice trápily zdravotní problémy, ale nikdy ne tak vážné, aby musel tak dlouho ležet. Teď to přišlo. Co dál?

„Lékaři jsou profesionálové a někdy je třeba jim svěřit své zdraví, věřit, že se o ně postarají. Ale když pak po operaci srdce člověk leží sám doma a má se vracet do normálního života, už moc nepomůžou,“ popisuje Jirka a pokračuje…

„Předtím byl můj život plný sportu, pak přišly zdravotní komplikace a můj život byl zničehonic prázdný. Necítil jsem se dobře. Dřív, když jsem měl nějaký problém, prostě jsem sedl na kolo a vyšlapal ho ze sebe. Teď to nešlo. Problémů byla hromada, ale nebylo řešení. Přestože jsem měl kolem sebe blízké a rodinu, kteří mi pomáhali, pořád jsem cítil, že potřebuji víc. Potřeboval jsem ty pocity ze sebe dostat tak, jak jsem byl zvyklý.

Má žena je jinak založená než já. Nikdy nebyla na sport, ona je spíš estét a umělec. Nikdy jsem její záliby úplně nechápal, ale je pravdou, že čas od času vytáhne karty a amatérsky z nich věští. Jednou za mnou přišla s tím, že tohle už je nad její síly a že se mám obrátit na profesionální kartářku. Já jsem přitom nikdy neměl pocit, že by mi má žena byla i kartářkou, ale ona to viděla jinak. A trvala na svém.

Tak jsem to udělal. Zavolal jsem kartářce a vylíčil svoji situaci. Co se stalo? Ne, zdravotní potíže nezmizely samy od sebe, neodčarovala mi dvacet kilo. Přesto mi řekla věci, které mi byly užitečné. Moji situaci mi ukázala z druhé strany, ze strany, ze které já jsem ji nikdy nemohl vidět.

Nikdy předtím mi to nedošlo, ale až po tom rozhovoru jsem si uvědomil, jaké mám štěstí. Nemohu sportovat, ale žiju. Nemám všechno, co předtím, ale jsem tady. Mám svoji rodinu. Mám toho víc, než si můžu přát, i nyní, po tom všem. Jestli mi rozhovor s kartářkou něco přinesl, je to klid. Uklidnila mě. Sice mě zázračně nevyléčila, ale cítím se líp. Už se nebudu trápit tím, co mi poslední měsíce život vzal. Budu se radovat z toho, co mám. A mám toho pořád dost.