Vaše příběhy

Moje finanční problémy

Vzestup, pád a „zmrtvýchvstání“

Tento článek možná někoho překvapí, potěší a dodá mu sílu, jiný jím bude opovrhovat. Je o mém životě a o tom, jak se vše může během několika dní obrátit o 180 stupňů. A mimochodem také o tom, jak mi jistá osoba zachránila život. Jmenuji se Jiří, nyní je mi 35 let. Léta jsem pracoval jako zaměstnanec v různých firmách rozličných zaměření. Vždy jsem ale měl čistý plat okolo 15 000 Kč. Cítil jsem, že mám navíc.

Proto jsem se jednoho dne pevně rozhodl, odešel z práce, a založil živnost. Vzal jsem si půjčku 60 000 Kč – na přežití, než se obchod rozjede, na základní zboží a pokrytí dalších výdajů.

Obchody jen kvetly…

Živil jsem se obchodováním s oblečením na internetu ještě v době, kdy toto odvětví nebylo tak rozšířené. Založil jsem si vlastní e-shop a nabízel značky, které zde měl málokdo. Obchodu se dařilo a denně chodilo mnoho objednávek. Přestával jsem stíhat a zároveň cítil obrovskou příležitost. Tenhle obchod přeci musí jít dovést na jinou úroveň.

Byl jsem desetitisíce v plusu a zároveň potřeboval někoho, kdo mi se vším pomůže. S kamarádem s podobným obchodnickým duchem jsme každý vložili sto tisíc korun do založení s.r.o. Zboží jsme si začali sami dovážet přímo od výrobce, takže odpadly náklady na velkoobchod a naše marže tak ještě narostly. Pronajali jsme si prostory na velice lukrativním místě v Praze a vybudovali zde klasický kamenný obchod. Zákazníci se jen hrnuli, i když většinu zisků nám zajišťoval právě obchod na internetu. Dva roky jsme solidně fungovali, vydělávali a žili spokojeně. Vzal jsem si hypotéku na 4 miliony a začal za Prahou stavět rodinný dům pro sebe, manželku a naše dvě děti. A to by byla osudná chyba.

Nic netrvá věčně

Po dalších dvou letech se totiž začaly objevovat desítky a později stovky konkurentů. Obchodní využití internetu nově objevily tisíce lidí a každý si chtěl ukrojit svůj podíl. Internet byl zaplaven obchody nabízejícími to samé co my.

Museli jsme tlačit ceny dolů, naše zisky se krátily, ale stále jsme byli na takové úrovni, že jsme mohli vcelku solidně přežít. I když jsme museli zavřít kamennou pobočku na Praze 1 – nájem byl obrovský a zisky nebyly odpovídající. I na e-shopu byl znát úpadek. Objednávek nebylo tolik, jako předtím, což byla se sníženými cenami cesta do záhuby. Plně se zde začalo projevovat to, že jsme se do obchodu vrhli nepříliš připraveni. Měli jsme zisky, a tím pádem neměli důvod nic řešit. Nyní jsme byli bezradní, nevěděli jsme, jak si v konkurenčním boji poradit.

Uplynuly další dva měsíce, a náš shop jsme živili jen z dosavadních skladových zásob a vlastních našetřených peněz. E-shop již nebyl ziskový, snažili jsme se jen, aby přežil. Můj měsíční příjem byl nyní třikrát menší, než před třemi lety. Nebyl jsem schopný splácet hypotéku, e-shop jsme museli zastavit a skladové zásoby prodat za minimum, s.r.o. zkrachovala. Byl jsem bez příjmu, což bylo dost špatné, vzhledem k tomu že jen hypotéku a další poplatky jsem platil 20 000 Kč měsíčně. Z našetřených peněz jsem přežíval ještě 3 měsíce, ale teď jsem byl na suchu. Neměl jsem z čeho platit vše povinné, a začalo to se mnou jít z kopce.

Problémy se projevovaly na mé náladě i osobním životě. Byl jsem naštvaný na celý svět (i když teď vím, že jsem naštvaný mohl být leda tak na sebe a na to, že jsem tu zkázu nezastavil včas). S rodinou to bylo špatné, bezdůvodně jsem vybuchoval při maličkostech, choval se hnusně k manželce i dětem. Když na mě dolehly veškeré problémy, řešil jsem to alkoholem, aspoň dvakrát týdně.

Úvahy o sebevraždě

Dluh narůstal, již jsem různým institucím dlužil víc než 200 000 Kč. Rodina se ode mne odstěhovala, velký dům zůstal jen mě. Byl jsem tu sám, s flaškou v ruce. Chlast, to bylo to poslední, na co jsem ještě našel peníze. Často jsem se bezcílně toulal městem a čím dál častěji mne napadlo s tím skoncovat. Vylézt na nějaké vyvýšené místo a skočit dolů.

Potkal jsem kamarádku, která mi doporučila zavolat věštkyni. Těmhle věcem jsem nikdy nevěřil, ale protože mi to doporučovala dobrá kamarádka, zkusil jsem to.

Překvapení u věštkyně

Po několika dnech jsem zavolal vybrané věštkyni, která podle popisu se specializovala na finanční problémy. Jmenovala se Dagmar, paní okolo padesáti let. Dagmar rozložila na stůl nějaké karty, teď už vím, že šlo o tarotové karty, a bez toho, abych jí o sobě řekl cokoli kromě jména a data narození začala odhalovat mou minulost. Znala všechno, do detailu. Poslouchal jsem jí s vytřeštěnýma očima.

Dokonce mi řekla i „Vidím, že jste se chtěl pokusit o sebevraždu. Nechte si prosím zajít chuť na tyto myšlenky. Alespoň po následující tři měsíce. Potká vás štěstí, uvidíte. Sice bude kombinováno s neštěstím někoho druhého, ale pro vás to bude pozitivní. Nepřestávejte doufat.“

Vzhledem k tomu, co vše si o mě pomocí karet zjistila, chtěl jsem počkat. Chtěl jsem vydržet ty další tři úmorné měsíce a snažit se zažehnat myšlenky na sebevraždu, jen abych věděl, co se stane.

Konečně, stavím se zpátky na nohy

Uplynuly už dva měsíce od návštěvy, ale stále se nic nedělo. Znovu se mi hlavou honily ony myšlenky o odchodu ze světa. Jednoho dne ale zazvonil telefon. Zvedl jsem ho, a nevěřil svým uším. Zdědil jsem dva miliony po příbuzném, žijícím v Americe. Sice jsem ho neznal, byl to vzdálený příbuzný, ale byl jsem jediným možným dědicem. Právě jsem pochopil, co měla Dagmar na mysli, když říkala, že mne potká štěstí za cenu neštěstí někoho druhého.

Začal jsem věc řešit s úřady, aby vše bylo vybaveno co nejdříve. Konečně bylo vyřešeno vše potřebné, já mohl zaplatit nyní už milionový dluh, doplatit hypotéku, a ještě mi zbylo sto tisíc na další žití. Jakmile jsem se postavil na nohy, našel jsem si znovu klasickou práci. Za pár tisícovek měsíčně, zato však s jistotou pravidelného příjmu. O podnikání jsem nechtěl už nikdy slyšet, raději ho nechám zkušenějším.

Pochopil jsem ale, že mi pomohlo to, co jsem dříve zatracoval. Prostý výklad karet byl tím, díky čemu jsem se zamyslel, a neudělal osudovou chybu.

Nyní mám život, jaký jsem měl před podnikáním, k tomu krásný splacený dům. Žena se mnou sice již není, odmítla se ke mně vrátit, ale aspoň se mohu dvakrát týdně vídat s dětmi, se kterými jsem si vztah urovnal a dodnes se jim snažím vynahradit, jak jsem se k nim choval v době, kdy mé podnikání šlo z kopce.

věštkyně

Cena hovoru je 70 Kč/min.